Tak jako každoročně mi mnozí z vás už od října psali, zda se potkáme u stromečku ve vánočním kabátu. ….a jelikož mám Vánoce jako jednu ze srdcovek, rozhodla jsem se i přes našlapaný program vyhradit dvě neděle plné koled, svíček, baněk, jehličí, cukroví. Děkuji všem, kteří v první vlně přišli, těším se na tu další ….
„Hledání fotografa, který zachytí vybrané momenty našeho života, pro mě bylo poměrně zdlouhavou individuální záležitostí, možná i proto, že mám na různé věci dost vytříbený vkus. Prohlížela jsem si fotografie různých autorů, ale nikdy jsem nebyla úplně přesvědčená o tom, že je to právě to, co hledám. Vždy tam bylo nějaké hmm…, no…, zkrátka něco, proč k oslovení nedošlo…Samozřejmě, že tento problém je pouze můj, ale zkrátka tam je… Po nějakém čase, kdy už byl ten nejvyšší čas najít někoho, koho požádáme o nafocení fotek, které našemu okolí oznámí, že budeme tři, jsem si vzpomněla na krásné fotografie kamaráda, které jsem viděla pár let zpět a vyžádala si kontakt na Lucii. Při prohlížení jejích fotografií žádné ale…., no…, a nerozhodnost nenastaly a tak jsem jí napsala, a to doslova hned, zda by bylo možné… Lucka byla od první chvíle příjemná, ochotná a fotografování se domluvilo. Přáli jsme si fotografie v podzimní přírodě. Po setkání na domluveném místě z nás velmi rychle opadla veškerá tréma a nervozita. Lucka přesně věděla, co dělá, vedla nás a měla připravené úžasné místa, kde nás zachytí. Fotografování bylo skvělým zážitkem, a novým poznáním a i přesto, že jsme se vlastně byli fotit, měla jsem po celou dobu […]
Aktové fotografie jsem si vždy přála nafotit, jen scházela odvaha. A výběr fotografa byl také oříšek. Proto focení s Luckou bylo pro mě jedno velké překvapení a to v pozitivním smyslu celkově. Tak nějak jsem si vždy pod slovem akt představovala jen fotky z pánských časopisů. Ačkoliv jsem šla na focení plná nejistoty a obav, jestli to už na mě nebude moc, vše opadlo v prvích minutách. Lucka mi na začátku uvařila seznamovaci kafíčko a my u něj tak nějak stihly v kostce probrat naše životy :o). Snad díky tomu opadla nejistota, obavy a já věděla, že ona je ten člověk, kterému můžu věřit. Když vytáhla foťák ani na sekundu jsem nezapochybovala o tom, zda se svlíknout.o). Cítila jsem, že jí jde o umění zachytit emoce a krásu lidského těla, kde na každém detailu záleží. Cítila jsem se uvolněně, číšila z ní pozitivní nálada, kterou uměla přenést i na mě. Není typem fotogarafa, který veškerou práci nechá na modelce, za co jsem byla velmi vděčná. Když mi došla fantazie, poradila mi, názorně ukázala, co dělám špatně a jak to udělat líp. A jako třešnička na dortu byla její rychlost, co se týká zpracování. Lucka je skvělý člověk a hlavně empatický […]
Portrétování jako terapie? Přiznám se, že je mou oblíbenou disciplínou. Je to pro mě velmi příjemný čas, kdy můžu každého z Vás poznat malinko hlouuběji než při běžném focení ve skupinách. Můžeme si popovídat o všem, co komu leží na srdci nebo na co má právě chuť… Pro některé může být fotografování určitou terapií nebo relaxací. Cílem je každého z vás maximálně uvolnit, dostat se co nejhlouběji a zachytit momenty, kdy jste sami sebou. Na otázku, jak moc těžké je zachytit člověka takového jaký je, odpovídám, že záleží na fotografovi, jeho komunikačních a sociálních dovednostech. Rozhodně jednoduchý úkol to není, zvlášť u žen..o). Snažím se v každém z Vás najít to výjimečné, krásné, čím se líšíte od ostatních a co vás dělá tím, kým jste. Věřím, že každý člověk je ve své podstatě krásnou bytostí. Už jste viděli někdy “zlé” dítě? Já nikdy. Proto jsem přesvědčena, že všichni se rodíme s tím “nejlepším” já, které v nás zůstává…..jen je třeba ho “tam někde” najít. Když mě Iren oslovila s prosbou jí zvěčnit k pomyslnému kulatému výročí života, brala jsem to jako příjemnou výzvu. Ačkoliv jsme se znaly, před objektivem mi ještě nikdy předtím nestála. Platí, že životní zkušenosti, nadhled, moudrost […]
